Jaká byla moje ZZVJ?

Ahojky, pomalu se nám blíží období licencí, sama dobře vím jak jsem byla nervózní, proto jsem se rozhodla napsat můj licenční příběh, doufám, že vás alespoň trošku pobaví a třeba vám i dodá odvahu.

Na licenci jako takovou jsem se připravovala snad více jak rok, tréninky několikrát týdně, stažení a vypracovaní licenčních otázek byla samozřejmostí. Už to nějaký ten pátek bude a moc dobře si vzpomínám, když jsem se svým licenčním koníkem začala jezdit na veřejné tréninky (něco jako hobby), no řekněme, že to byl velmi veselý koníček a na všech veřejňácích sem zkrátka létala k zemi jako hruška (kromě jednoho drezuního, kde jsem měla taky na mále). No a postupně se čím dál víc blížila licence a já byla na nervy jako snad nikdy, úplně už jsem viděla jak mě zas někde sundá.

A je tu den licence, já bílá jako stěna rychle vybírala z ocasu slámu a zaplétala. Tak sedlo mám, uzdečku mám, vše mám, už jen naložit koně a jet. V životě mi nebylo tak špatně jako dnes, kromě toho jsem úplně oněměla a chtěla jsem zabít každého kdo na mě promluvil, což bylo celkem vtipný. Po příjezdu jsme se šli nahlásit, ehm teda trenérka, protože já stále byla němá. Přečistila jsem Rudyho, nauzdila ho, oblékla jsem si sako a obula chapsy. V hale už bylo nastoupeno spoustu lidí a koníků.

A je to tu, první část je přede mnou právě se chystám na předvádění, na poslední chvíli si v hlavě přemítám, co vlastně jim to mám říct. Je to tu, vykročit stejným krokem a jdeme na to, krokem k nim dojít a zastavit, zootechnický postoj a spustit naučenou básničku, dobrý, sakra na něco se mě zeptal, nerozumím ani slovo, něco plácnu, uff, je to dobře, uff to nejtěžší za mnou, teď krokem k točně, hlavně točit koně od sebe, co to děláš ty blbče?, necválej! klusem, počkej, ale musím tě stíhat, sakra jak mám zabrzdit?, uff dali jsme to. No tak první část byla skoro úspěšně za mnou.

Tak a jde se sedlat, čeká mě drezura. Nasedlali jsme Rudyho a já se šla pomalu připravit do haly. Rudy byl překvapivě mega hodnej a šlapal jak frajer, no teda do té doby než zařechtala naše kobyla z boxu, na které měla jet kamarádka později. No a z doposud klidného koně se rázem stal divoký mustang a z písmena "B" hodil obří skoko-kozel nebo co to bylo až do "G" a zakončil to skoko-myškou a já se vyplácla přímo v "E" před rozhodčí, kteří zrovna došli. No a to bych to nebyla já, abych něco nevypustila z pusy "Nepouštějte toho kreténa z haly, nebo ho nechytím!" Ano, takže opět ostuda nejvyššího kalibru. V tom k němu přiskočila trenérka a Rudy dostal čouda a šel na lonž, po asi 20 minutách intenzivního cvalu se konečně "uklidnil".

A je to tu, jdu na to... Vjezd, "X" zastavit, říkám zastavit! Ne caplovat na místě jako dement. Ok, díky, že aspoň ty 3 vteřiny jsi zvládl... Páni, zvládli jsme doklusat do "C", ehm děláš si srandu? Jako jak, jako, že vykročíš z obdélníku? Jo aha, za koněma jo? Tak na to zapomeň! Jak rychle byl venku tak rychle byl zase ve vnitř, no a právě začalo rodeo, zbytek drezury jsme převážně odkozlovali, ale jo nakonec jsme to dali!

Tak odevzdat koně a rychle na testy. Ehm tady asi není úplně žádná vtipná storka, protože to bylo ultra lehké, jakože fakt hodně, jen u jedné otázky jsem si nebyla úplně jistá, ale nakonec jsem ji měla dobře, testy jsem měla hotové mezi prvními.

Tak a jde se na parkur, hlavně moc neskákej! Max jeden nebo dva, ale víc ne! No ono to bylo v celku jednou, protože i parkur jsme pěkně odkozlovali a celkově pěkně mě povozil a za posledním skokem málem ZASE!  vysypal, ale dali jsme to, uff a je to za mnou, teď aby mě nevyhodili za to vykročení, Hmm.

Tak a máme tu předávání, uff, dali jsme to! No drezurní protokol, ehm, kdo mi ho přeloží dostanete metál, jediné co se dalo přečíst bylo: "Vykročení z obdélníku!" No, ale důležité je, že jsem to dala!

No a to by byla asi tak moje celá licenční Story. Snad se vám líbila a i trochu pobavila. Tak pá příště, Nikuž