Dostihový srdcaři

Ahojky vítám po dlouhé době u nového článku. Všichni víme, že když dlouho plánuji nějaké články, tak mi trvá hrozně dlouhou dobu než se k němu dokopu. Nu, ale pak tu jsou momentální články, které vznikají z mých momentálních pocitů a věcí co se děje okolo mě, a právě dnes nás jeden takový článek čeká.



Dnes je neděle a jede se Velká Pardubická, televize u mě jede už od rána jako kulisa a vždy se jen mrknu na dostih a jdu si dělat svou práci. Nu, chvíli jsem se zasekla u detailních záběrů různých koní z dostihu nebo třeba jen tréninku a donutilo mě to k zamyšlení. Všichni o plnokrevnících a ex dostihácích tvrdí jaký jsou magoři, nezvladatelní, ... Upřímně při pohledu na ty koně mi to došlo.

Setkala jsem se se spoustou plnokrevných koní, někteří byli moc temperamentní a nezvladatelní, jiní byli zase úplní salámisti a je jim vše jedno, lišilo se i to dobou od posledního dostihu a hlavně lidma.

A teď už zpátky k tomu co chci říct. Ti koně, když běželi, vypadali opravdu šťastně, ta jiskra v oku, energie, upřímně tohohle jsem si nikdy dříve nevšimla, říkám si, tihle koně prostě nemůžou být špatní. Všichni víme, že pokud dostihovému koni běhání nejde nebo je z nějakého jiného důvodu z dostihů vyřazen, tak většinou jde úplně do jiného jezdeckého odvětví. Ale! Ti koně běhání milují! Milují ho celým svým srdcem a vy po nich teď chcete, aby se toho vzdali a dělali něco jiného. Jak by bylo vám kdyby jste se museli vzdát něčeho co milujete? Bránili by jste se. A přesně tohle dělají koně vyřazení z dostihů, jen chtějí běžet svůj závod. Teď už víte proč se někteří koně chovají tak jak se chovají a jen jen na vás jak se k tomu postavíte. Ukažte jim, že se mohou zamilovat do jiné věci než jen běhání a je jedno jestli to je drezura, parkur nebo jakákoliv jiná anglická nebo westernová discipína, ti koně jsou největší srdcaři a pokud na ně budete hodní a ukážete jim, že to nic není, budou vás následovat komkoliv jen chcete.

Doufám, že jste z tohoto článku pochopili co jsem tím chtěla říct, je to jen má myšlenka, ale myslím si že dává smysl. A když už je dnes ten dostihový den.
Děkuji za přečtení a uvidíme se příště, pa Nikuž.

(ilustrační fotografie u článku jsou od Terezz Photo)




Komentáře